Dobrovolnictví a Pionýr

Pionýr je spolek dětí, mládeže i dospělých. Jeho základní organizační jednotkou s právní subjektivitou je pionýrská skupina, na které jsou registrovány oddíly a volnočasové kluby pro veřejnost. Chod těchto oddílů a klubů je umožněn jen díky dobrovolné práci vedoucích. Stejně tak i na vyšších organizačních stupních působí dobrovolní funkcionáři. Tito lidé se ve svém volném čase věnují činnosti, která je jednoznačně zaměřena ve prospěch druhých – ať už jde o přímou činnost s dětmi nebo vytváření podmínek pro ni. Pionýr je relativně velká organizace a neobejde se bez profesionálního administrativního zázemí na úrovni ústředí a krajů. Naprostá většina práce, odvedené ve sdružení, je však dobrovolná. Podobná situace je u mnoha dalších sdružení dětí a mládeže.

Veškerá dobrovolná práce, která u jednoho oddílového vedoucího činí několik set hodin ročně, však dle zákona není dobrovolnou službou. Není nám však jasné, o co menším společenským přínosem je pravidelná práce s oddílem v organizaci, jíž jsem členem, než podobná činnost mimo členský poměr. Dovedeno ad absurdum by se dalo říci, že pokud by se vedoucí našich oddílů registrovali u jiných pionýrských skupin, než ve kterých vedou oddíly, rázem by se z nich stali dobrovolníci. Jsme ale přesvědčeni, že je nesmysl hledat takovéto okliky, abychom získali zasloužený dobrovolnický status. Stačí novelizovat zákon – současné znění totiž postrádá logiku – v podstatě říká, že dobrovolný pracovník nějaké organizace svou činností není prospěšný společnosti, ale „jen“ své organizaci. Nikdo se ale přeci nestane oddílovým vedoucím, aby podpořil organizaci. Právě naopak – pokud chce někdo pracovat ve volném čase s dětmi, což je bezesporu činnost prospěšná, hledá pro to zázemí v organizaci. Členství dospělých osob, jež ve sdružení pracují, je navíc vhodné i pro udržení kvality činnosti z hlediska kvalifikací a podobně.