Dopis představitelům občanského sdružení Junák, svaz skautů a skautek (1993)

Vážení kolegové!

Vztahy našich organizací nelze označit jinak, než jako komplikované. To má své příčiny, zejm. historické z 50. i 70. let. Je ovšem otázkou zda je možné říci, že se jedná o vztahy organizací nebo, a to asi spíše, o vztahy konkrétních představitelů, navíc podmíněné společensko-politickou situací.

Myslíme, že neřekneme nepravdu (při využití citátu z jednoho dopisu), když budeme konstatovat, že při největší různorodosti našich pohledů se shodujeme v tom, že dětí a mladých lidí, kteří nevědí co se sebou je stále dost, ale těch, kteří se jim chtějí věnovat, je velmi málo. a to by přece mohla být základna, na níž bychom se mohli shodnout a říci si, že si tu naši práci přece ještě nemusíme více komplikovat.

Nic nedělat pro řešení našich rozporů není náš úmysl, vždyť by to bylo proti zájmům dětí.

Jsme si vědomi, že má-li dojít k nápravě vztahů, musí se začít u základního sporného momentu – majetku. Známe historii a víme, že věci zdaleka nebyly vždy čisté, ale na druhou stranu není přece možné donekonečna říkat, že my, jako obnovený Pionýr, jsme pro řešení sporných věcí nic neudělali, a tudíž není možné postupovat v čemkoli společně. Není to pravda a lze to doložit fakty.

Což není možné ocenit náš vstřícný krok, kterým bylo podepsání čtyřdohody o majetku, kdy pionýrské skupiny, které od roku 1970 pracovaly v PO SSM, přecházely s veškerým majetkem, resp. s jeho poměrnou částí?

Z naší strany byl logický i další krok, tedy podpis smlouvy o nemovitostech, při jehož podepsání jsme si rukoudáním slíbili více kontaktů a součinnosti. Je smutné, že zůstalo jen u slov a nepřišly vstřícné činy, ba naopak, museli jsme až příliš často vysvětlovat některé, řekněme, málo přesné informace, které o nás byly podávány.

Neříkáme také, že vše bylo (a je) zcela v pořádku (i z naší strany). Problémy se ale musí řešit jednáním, byť opakovaným, protože problém je až příliš často v nevyjasněnosti našich pohledů.

Jsme přesvědčeni, že už nastal čas naše velice povrchní kontakty začít prohlubovat, že by stálo za to začít hledat a koordinovaně pomáhat řešení těch otázek, které jsou obecné a tudíž společné.

Je přece třeba respektovat fakt, že ať už byla minulost sebesložitější, jakákoliv pionýrská organizace nebyla vlastní příčinou komplikací, ale prostředkem. A současný obnovený Pionýr za minulé křivdy vinu nenese.

Znovu opakujeme. Víme, že problémy byly a jsou, ale nepřejdou, pokud si je nevyříkáme a nevysvětlíme, pokud se na sebe budeme stále jenom podmračeně dívat.

Vždyť naše efektní soužití by prospělo především dětem – ať už našim členům či nikoliv. A o ně nám snad jde především.