Víte, že?

Vedoucí oddílu své dobrovolné práci v průměru věnuje čas odpovídající polovičnímu pracovnímu úvazku. A za to si zaslouží velký dík.

Seminář o tvoření kolektivu v dětské organizaci (1966)

1966
Seminář o tvoření kolektivu v dětské organizaci
15. – 18. listopadu 1966, Praha
  

Tento seminář byl uspořádán z podnětu vědeckometodické komise ústřední rady PO ČSM ústředním výborem ČSM . Zúčastnilo se ho 100 předních pracovníků z oboru pedagogiky, psychologie, sociologie a zkušených pionýrských pracovníků.

„Propracovat problematiku tvoření kolektivu v PO ČSM nebylo náhodně vymyšleným úkolem. Bylo vybráno jako první téma semináře věnovaného problémům dětské organizace, protože otázka tvoření kolektivu představuje jednu z klíčových otázek. Již několik let se objevuje v pionýrské organizaci řada potíží, jako například chronický nedostatek vedoucích, růst pasivního vztahu dětí k pionýrské organizaci a jiné. Všechny tyto potíže by se projevily v poklesu členů, kdyby pionýrská organizace nebyla podpírána různými prostředky (např. oporou o školu a školskou správu aj.).
Hodnocení stavu, které provedlo zasedání 5. pléna ÚV ČSM, veřejná diskuse k 15. výročí PO ČSM a vědeckometodická konference o PO ČSM, ukázalo nutnost hlubšího hledání příčin těchto potíží. Vědeckometodická konference se pokusila shrnout a analyzovat tyto příčiny a ukázala na nutnost řešit otázku tvoření kolektivu v PO ČSM. V její práci pokračovala vědeckometodická komise ÚR PO ČSM, která vyšla ze závěrů konference a navrhla uspořádání semináře na téma tvoření kolektivu jako odpověď na jednu z klíčových otázek k překonání současných potíží pionýrské organizace.
Seminář měl za úkol teoreticky propracovat problematiku tvoření kolektivu, přispět k jejímu teoretickému řešení a připravit rozhodování V. sjezdu ČSM o této otázce. Aby mohl své úkoly splnit, museli se účastníci pokusit o kritický rozbor současného stavu tvoření kolektivu, o shrnutí jednotlivých vědeckých pohledů na tuto problematiku a o syntézu těchto závěrů. Z nich pak bylo možné naznačit další cesty k řešení této otázky v praxi.“

Dr. Jiří Haškovec

Seminář probíhal ve třech následujících sekcích:

  1. Některé teoretické problémy tvoření kolektivu
  2. Výzkum otázek kolektivní výchovy
  3. Zkušenosti s tvořením oddílu v PO ČSM

 
V nich zazněly následující referáty:

  1. sekce:
    • Tvoření kolektivu v dětské organizaci (dr. J. Haškovec)
    • K niektorým problémom kolektívnej výchovy v PO ČSM (N. Dedeková, CSc.)
    • Rozvíjení společenské aktivity dětí a tvoření kolektivu (Z. Jesenská, CSc.)
    • K otázce vytváření kolektivů v dosavadním vývoji dětských pokrokových hnutí a organizací (B. Hofbauer, CSc.)
    • Psychologický pohled na tvoření kolektivu (prof.dr. F. Hyhlík)
    • K otázke skupín a ich vodcov v PO (prof. dr. J. Čečetka)
    • K otázce vztahu pionýrské organizace a školy (J. Šturma)
    • Poznámky k problému vývoje struktury PO (B. Steiniger)
  2. sekce:
    • Funkcia informálnych skupín v pionierskej organizácii (doc. M. Brenčičová, CSc.)
    • Ke zkoumání interpersonálních vztahů ve školních skupinách (doc. dr. K. Kasl)
    • ®ádoucí formy sdružování dospívající mládeže (K. Solar)
    • Význam členstva v pionierskej organizácii pre dieťa (O. Halmiová)
    • Záujmy a obsah činnosti v PO (J. Vida)
    • Problematika zkoumání činnosti (M. Žáková)
  3. sekce:
    • Zájmová činnost a rozvoj lidské osobnosti (M. Danešová)
    • Naše zkušenosti s tvořením kolektivu (A. Frkal)
    • Družina cestou k vytvoření oddílu (J. Gímešová)
    • Kolektiv vedoucích a kolektiv dětí (B. Nejezchleb)
    • Patronát BSP a dětský kolektiv (dr. O. Nováčková)
    • Mikrokolektivy – cesta k tvoření oddílu (J. Šimáně)

 

Citace z podkladové studie k jednání semináře:
Tvoření kolektivu v dětské organizaci
dr. Jiří Haškovec, Výzkumný ústav pedagogický, Praha

…„Bylo by nespravedlivé a  nehistorické chtít hodnotit jednání VIII. a V. pléna ÚV ČSM a právě tak jednání vědeckometodické konference z hlediska dnešních názorů. Je nutné respektovat pohyb společenskovědního poznání, které se zvlášť v posledních letech dostalo do rychlejšího pohybu. Právě tento pohyb umožnil formulovat problém tvoření kolektivu v PO jako závažný problém jejího dalšího vývoje.
Jedné z těchto otázek jsme se už několikrát dotkli v různých podobách. Je to souvislost mezi pojetím pionýrské organizace a její organizační strukturou. Pojetí pionýrské organizace nesporně souvisí s širším pojetím funkce společenských organizací vůbec.
Deformace pojetí společenských organizací souvisí i s deformací pochopení vztahu společnosti a jednotlivce. Byla diskutována ve filosofických kruzích po XX. sjezdu KSSS a je diskutována dodnes. Tato diskuse se ovšem netýká jen „čistého“ filozofického problému vztahu jednotlivce a společnosti, ale zasahuje do všech společenských věd, protože každá svým způsobem odráží v nějaké podobě tento objektivní rozpor. Znovu se tedy kladou a otevírají otázky o pozici člověka ve světě a jeho úloze ve společnosti, jeho podílu na tvoření dějin, jeho vztahu k právu atd., které byly v období kultu deformovány. Tato diskuse ovšem neprobíhá jenom v naší zemi, ale mezi marxistickými filosofy na celém světě.“…

… „Další etapu ve vývoji PO ČSM představuje rok 1964. V tomto roce došlo ve vývoji organizace k mnoha velmi závažným událostem. V dubnu 1964 proběhlo V. plénum ÚV ČSM, věnované otázkám PO ČSM. V téže době probíhala v tisku poměrně široká diskuse o problémech PO ČSM. Jejím závěrem se stala vědeckometodická konference o PO ČSM v prosinci 1964.
Zdůraznění pionýrské organizace jako samostatné společenské organizace dětí, se mnohokráte objevilo v uvedené diskusi a samozřejmě se objevilo v materiálech pléna i konference. Otázka pojetí nebyla řešena jen v abstraktní poloze, ale poprvé konkrétně i vzhledem ke struktuře pionýrské organizace. Obě tyto otázky: obnova zdravého pojetí PO a  otázka vytváření kolektivů v PO byly poprvé položeny ve vzájemné souvislosti. Je samozřejmé, že konference je v tomto směru jen otevřením této otázky a ne jejím řešením. Druhý velmi kladný přínos tohoto období pro další vývoj je zdůraznění významu rozvoje teorie dětské organizace a  současně i přijetí konkrétních opatření k zajištění jejího rozvoje.
Mluvíme-li o obnově zdravého pojetí PO je třeba tuto formulaci chápat jako snahu o vyvážení obou stránek funkce PO, a to jak vzhledem ke společnosti, tak vzhledem k jejím členům. Tuto snahu je možné doložit mnoha odkazy na jednání 5. pléna, diskusí i jednání konference. V tomto období je zdůrazňována nutnost, aby PO respektovala a reprezentovala potřeby, přání, zájmy a tužby svých členů, aby „patřila“ dětem. Prostě a  jednoduše řečeno, je doceňována tato druhá stránka funkce PO vzhledem k dětem, která byla dřívějšími deformacemi jednostranně podceňována.
To se projevuje i v úsilí o formulaci specifiky PO, v odmítání jejího „poškolšťování“, tj. jejího podřizování škole a tím vlastně její deformaci v jakousi „žákovskou organizaci“, v úsilí o její relativní samostatnost a svébytnost.“…

…„Pionýr se musí zúčastnit činnosti v některé základní jednotce pionýrské skupiny, jinak přestává být pionýrem. Bez tohoto požadavku nelze vybudovat dětskou organizaci, která bude mít vliv na své členy a které si i oni budou vážit. Tvořit kolektiv znamená tvořit organizovanou skupinu, kde je velmi přesně jasno, kdo je jejím členem. Dnes se ovšem vyskytují děti, které samy o sobě, ani ostatní o nich nevědí, jsou-li vlastně pionýry. K takovému stavu ovšem nakonec vedou nejasnosti, v otázce vytváření kolektivů. Proto je třeba zdůraznit, že základní organizační jednotky PO – oddíly – musí být vytvářeny jako organizované kolektivy a tento rys organizovanosti je třeba v nich právě upevňovat.“…

… „Není možné, aby někdo byl členem PO, aniž by byl členem základní „strukturotvorné“ jednotky, ve které provádí svou pionýrskou činnost a kde aktivně pracuje.“…

…„Jednání VIII. pléna ÚV ČSM zdůraznilo: věnovat pozornost obohacení činnosti PO tak, aby se rozrušila dosavadní uzavřenost pionýrské organizace do zdí školy. Odmítá se tím a překonává představa, že PO smí dělat jen takové činnosti, které přímo podporují školu. Přesto ovšem zaměření a úkoly spojené s podporou školy a vztahy ve škole zůstávají jinak beze změny. Snaha překlenout tento rozpor vede k tomu, že se ponechávají pionýrské oddíly ve třídách a zdůrazňuje se práce v pionýrských družinách na jedné straně a na druhé straně se umožňuje budování kolektivů i jiných typů, jako jsou např. místní kolektivy.“…